Ano Cartier-Bressona
S názvem „rozhodující okamžik" nemám nic společného. V pamětech kardinála de Retz jsem jednou našel větu: „Všechno na tomto světě má svůj rozhodující okamžik" … a když jsme (s vydavatelem) uvažovali o názvu mé knihy, on najednou povídá: „Proč ne třeba Rozhodující okamžik?" Sedělo to, a tak je teď ze mne takříkajíc plagiátor… Ten „okamžik" je otázka soustředění. Je třeba se soustředit, myslet, dívat se, a to je všechno… Rozdíl mezi dobrým a průměrným snímkem je otázka milimetrů - tedy velice nepatrný rozdíl. Ale podstatný … Fotografování je pro mne požitkem. Být u toho. Je to, jako bych říkal: „Ano! Ano! Ano!"… Žádné „možná", „snad"… „Ano" je chvilka. Okamžik. Přítomnost. Znamená to být u toho. A jak nádherné je moci vyslovit to „Ano", … je to prohlášení.